Domácí či osobní rozpočet je nejen nutností pro všechny, kteří chtějí zkrotit své finance, ale je to nesmírně užitečná věc i pro budoucí plánování. Bez rozpočtu nejen že nevíte, kolik za co přesně utrácíte, ale nemůžete ani své chování korigovat a přestat utrácet zbytečně. Je to jakési Vaše osobní účetnictví, na základě kterého zjistíte, jak si finančně stojíte, případně co a jak do budoucna změnit.
Někdo by mohl namítnout, že má o svých příjmech a výdajích přehled i bez tvorby rozpočtu, protože si to jednoduše pamatujete. Věřím, že se několik takových jedinců najde, ale věřte mi, že moc jich nebude. Většina z nás nemá tak dobrou paměť a takovou sebedisciplínu, aby byla schopná vést svůj rozpočet v hlavě. Občas proto něco zapomeneme, něco si naše paměť sama poupraví, něco dokonce vytěsní, a nakonec zjistíme, že ačkoliv nám přece mělo zbýt 2000 z výplaty, 1000 nám chybí.
Proto je důležité přistupovat k tvorbě rozpočtu poctivě. Papír nelže, a ačkoliv se nám realita nemusí úplně líbit, přehlížením jí nenapravíme.
Sestavení rozpočtu pak není žádná velká věda, jak si dále ukážeme. Základní časovou jednotkou pro sestavování rozpočtu uvažujeme 1 měsíc, protože měsíční interval je praktický vzhledem tomu, že většina z nás dostává výplatu měsíčně. Měsíční rozpočet je tedy základ, neboť jeho základem je pokrytí běžného fungování. Na něj navazuje rozpočet roční či dlouhodobý, který je důležitý především pro plánovaní rezerv a rozpočtení nepravidelných či ročních příjmů, a zároveň Vám ukáže širší souvislosti Vaší finanční situace, neboť je souhrnem vašich provozních rozpočtů.
Je proto vhodné dělat oba rozpočty najednou, protože na sobě vzájemně závisí. Pro oba rozpočty pak platí stejná pravidla, takže se nemusíte ničeho bát. Jaká pravidla to jsou?
Trochu teorie máme za sebou, pojďme na to. Vezměte si tužku a papír, připadně počítač či tablet, a pusťte se do jednotlivých kroků:
1. krok – zjisti si své příjmy
Abyste mohli zdárně tvořit rozpočet je potřeba vědět, kolik máte k dispozici měsíčně peněz. Počítáme tedy zásadně s čistým příjmem, tedy s tím, kolik Vám příjde reálně na účet, případně obdržíte v hotovosti či v jiné formě, a ze kterého již nemusíte odvádět žádné platby jako daň, zdravotní pojištění apod. Příjmy uvádějte reálně, zaokrouhlujte raději dolů (přinejhorším Vás pak čeká příjemný bonus v podobě přebytku) a pokud si nejste výší příjmu jisti, je lepší uvádět spíše menší než větší, protože v případě výpadku nebudete mít tak velký problém s nenaplněným očekáváním.
Příjmy můžeme dělit na pravidelné a nepravidelné. Pravidelným příjmem je pro většinu z nás výplata, případně příjem z podnikání, nicméně je potřeba sem zařadit jakékoliv příjmy, tedy i např. úroky, důchod, tantiémy, pokud jsou pravidelné, příjmy z pronájmu apod. Nezapomeňte sem zařadit i např. stravenky, protože ačkoliv se nejedná o peníze, zíkáváte v nich finanční hodnotu v podobě příspěvku zaměstnavatele.
Dále zařadíme nepravidelné příjmy, tedy takové, které nedostáváme každý měsíc, ale přicházejí nahodile a spíše jednorázově, např. příjem z brigády, prodeje ovoce, autorská odměna apod., nebo takové příjmy, které mohou být i pravidelné, ale není jisté, zda nastanou a v jaké výši, např. dividenda apod.
Všechny příjmy poté sečťete, a to jak v rámci měsíce, tak za rok. Tím poté docílíte přesnějšího přehledu o Vašich celkových příjmech. Zároveň nepravidelné příjmy můžete rozložit v průběhu celého roku, a to výpočtem průměrného měsíčního příjmu odvozeného z příjmu ročního, který je v sobě zahrnuje.
Pro ty, kdo nemají pravidelný příjem např. ve formě mzdy, tedy typicky pro OSVČ, mám jeden tip. I přesto, že se výše Vašich příjmů a jejich pravidelnost liší, zkuste si měsíčně vyplácet sami sobě pevnou částku, jako byste pobírali mzdu. Získáte tím pravidelnost, která je velmi dobrým přítelem plánování, jež je pro dodržování rozpočtu stěžejní.
2. krok – sepiš si nutné výdaje
Od veselejší části týkající se příjmů teď přejdeme k té smutnější, a sice k výdajům. Ty je také nutné sepsat všechny, abyste si mohli udělat věrný obrázek o Vašem utrácení. Buďte k sobě spravedliví a hlavně nic nepřehlížejte, nezatajujte, před touto konfrontací dlouhodobě stejně neutečete, tak se s tím vypořádejte hned. Opět uvádějte výdaje reálně a nebojte se jít do co největšího detailu. Oproti příjmům výklady zakrouhlujte nahoru a v případě, že si nejste výší výdaje jistí, uveďte raději vyšší než nižší číslo, přinejhorším pak budete příjemně překvapeni, nikoliv zaskočeni.
Výdaje pak stejně jako příjmy dělíme na pravidlené a nepravidelné, tedy opakující se a jednorázového charakteru, nicméně oproti příjmům je mnohem důležitější dělení výdajů na nutné a volitelné. Nutné jsou takové výdaje, které zkrátka musíte zaplatit, děj se co děj, a to ať už jsou pravidelné či ne. Jedná se zejména o pravidelné náklady jako nájem, hypotéka nebo energie, dále např. pojištění, náklady na dojíždění do práce, na jídlo, oblečení, ale i na opravu auta či jinou opravu z těch nepravidelných. Volitelné jsou naopak ty výdaje, u kterých máte na výběr, zda je vynaložíte, protože se bez nich případně můžete obejít. Sem patří především náklady na zábavu jako jsou útraty v baru, restauraci, koníčky jako posilovna, jóga, předplatné časopisů, sportovní kanál, filmový balíček, kino, nebo z nepravidelných např. dárky, dovolená, výlety, luxusní zboží apod. U volitelných výdajů je samozřejmě na zvážení každého, co považuje za nutnost a co ne, nicméně buďte k sobě spíše přísní, protože vy výsledku se Vám to vrátí díky zdravějším osobním financím. Cílem jistě není zákaz jakéhokoliv požitku nebo občasného rozmazlování se, ale dostat pod kontrolu Vaše výdaje a naučit se s nimi pracovat tak, abyste si mohli i něco dopřát, jen bez strachu z toho, zda si to můžete dovolit. Nicméně pro tento krok se budeme zabývat pouze výdaji nutnými, k těm volitelným se dostaneme později.
Stejně jako příjmy, sečteme i nutné výdaje, a to jak v rámci měsíce, tak i ročně, přičemž si stejně tak můžeme udělat jejich průměr, tedy rozpočítat nepravidelné výdaje do jednotlivých měsíců. Díky tomu také na tyto výdaje můžete tvořit rezervu, ale o tom si povíme dále.
Tím máme hotový základ rozpočtu, tedy vlastní bilanci příjmů a nutných výdajů a jejich měsíční i roční souhrny. Pojďme si teď ukázat, jak s tím dále pracovat.
3.krok – porovnání příjmů a nutných výdajů
Ve dvou předešlých krocích jsme si sepsali všechny naše příjmy a všechny naše výdaje. Než přístoupíme k dalšímu kroku, pojďme se na chvíli zastavit a zhodnotit si, jak si zatím stojíme.
Jak můžeme vidět výše, po odečtení nutných výdajů od našich příjmů jsme měsíčně v kladných číslech, konkrétně nám měsíčně zbyde 7 350 Kč. To znamená, že si obecně vyděláme víc, než kolik musíme utratit. Podíváme-li se na roční výsledek, ten je ještě lepší, za celý rok nám zůstane 92 500 Kč, tedy po započtení mimořádných příjmů a výdajů jsme na tom lépe, což znamená, že jsme se nárazově vydělali více, než kolik jsme museli mimořádně utratit. Měsíčně nám tedy v průměru zbývá 7 709 Kč. To je velmi pozitivní výsledek, protože máme s čím dále pracovat.
Pokud už se v tomto kroku dostáváte do záporných hodnot, nebo jste se zhrozili z výše Vašich nutných výdajů, nezoufejte a vyzkoušejte užitečné rady a tipy na jejich snížení z našeho webu.
4. krok – Stanov si své finanční cíle
Máme za sebou bilancování našich příjmů a nutných výdajů, takže dalším krokem musí být zapracování našeho finančního cíle. To vlastně znamená určit, jak naložíme s našimi volými prostředky tak, abychom mohli dosáhnout toho, co jsme si vytyčili. Jak zní naše hlavní pravidlo, „Nešetřete si to, co vám zbylo po utrácení, ale utrácejte to, co vám zbylo po našetření.“.
Vašim finančním cílem může být skoro cokoliv, záleží jen na Vás a Vašich potřebách či touhách. Někdo si chce našetřit na vlastní bydlení, někdo na důchod, další chce splatit všechny dluhy, koupit si nové auto, jet na vysněnou dovolenou, nebo zabezpečit děti. Vaší fantazii se meze nekladou, jen je důležité uvažovat realisticky, protože pokud si svůj cíl nastavíte nerealisticky, brzy Vás cesta za ním přestane motivovat a dříve nebo později skončíte ve staré rutině. Zároveň je v rámci plánování potřeba myslet na nepředvídatelné události a neměli bychom zapomínat na vytvoření určité rezervy, aby nás tyto mimořádné situace nepřekvapily. Finanční plán by tedy měly být vyvážený z hlediska doby a výše na jednotlivé cíle. Jak si udělat finanční plán a stanovit si své finanční cíle si podrobně přečtete zde.
Finanční cíle jsou pak krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé. Je tedy jasné, že se budou postupně měnit a vyvíjet, některý dostane v určité situaci vyšší prioritu, přičemž dlouhodobé cíle by měly být co možná nejstabilnější, zatím co krátkodobé cíle se budou měnit nejčastěji podle toho, jak se budou postupně plnit nebo podle aktuálních potřeb, přesně jak nám říká druhé pravidlo výše.
V našem modelovém příkladu jsme si za finanční cíl zvolili rychlejší umoření leasingu na auto jako cíl krátkodobý, vytvoření rezervy ve výši 3 měsíčních příjmů ve střednědobém horizontu a přilepšení na důchod jako cíl dlouhodobý. Pojďme si tedy naše cíle vyjádřit čísly.
- rezerva ve výši 6 měsíčních příjmů = cca 120 000 Kč za 3 roky, tedy cca 3300 Kč měsíčně
- rychlejší doplacení leasingu auta = zbývá 110 000 Kč za 3 roky, pro doplacení o rok dříve je nutné platit o cca 1 500 Kč měsíčně více
- přilepšení na důchod = penzijní spoření ve výši 1000 Kč měsíčně (maximální využití státní podpory)
Pro splnění našich cílů tedy potřebujeme 5 800 Kč měsíčně, tedy cca 70 000 Kč ročně. Cíle jsou nastaveny reálně, splnitelně a vyváženě. Je v nich zanesena rezerva, zbavíme se díky tomu dluhu, čímž si uvolníme prostředky na jiné cíle a zároveň myslíme do budoucna, přičemž plnění dlouhodobého cíle tvoří jen nejmenší část.
5. krok – sepiš své volitelné výdaje
Nyní jsou na řadě volitlné výdaje. Jak jsme už vysvětlili výše, volitelné výdaje jsou takové, u kterých máte na výběr, zda je vynaložíte, protože se bez nich případně můžete obejít. Jsou to tedy především náklady na zábavu jako útraty v baru, restauraci, výdaje za koníčky jako posilovna, jóga, předplatné časopisů, sportovní kanál, filmový balíček, kino, nebo z těch jednorázových např. dárky, dovolená, výlety, luxusní zboží apod.
Volitelné výdaje si správně necháváme až nakonec, protože u nich máme nejsnazší možnost je nevydat. Jsou tedy tím prvním, co omezíme, pokud se náš rozpočet například vinou nepředvídatelné události napne a nám vypadne část příjmu či se nám nečekaně zvýší nějaký nutný výdaj. Tímhle samozřejmě neříkám, že bychom neměli za zábavu či koníčky utrácet, je samozřejmě dobré si někdy dopřát, jen je potřeba zvážit, co si mohu dovolit, aniž by to ohrozilo moji schopnost zaplatit nutné výdaje a splnit své finanční cíle. Je sice skvělé jet na drahou dovolenou, ale pokud bych kvůli tomu např. neměl na nájem, za vystěhování to určitě nestojí. Stejně je tak je velké riziko vzít si na onu vysněnou dovlenou úvěr, protože pokud máte rozpočet napnutý už bez dovolené, úvěr na ní Vám ho může zcela zbořit. Splácením úvěru totiž dojde k přesunu volitelného výdaje do výdajů nutných, protože úvěr zkrátka splatit musíte. Vystavujete se pak riziku, že pokud např. onemocníte a vypadne Vám část příjmu, nebudete mít kde ušetřit, tedy nebude moci ani zaplatit všechny nutné výdaje. Kam vše směřuje je snad všem už jasné…
Jak je vidět z obrázku, naše volitelné výdaje jsou 1 750 Kč měsíčně a 40 800 Kč ročně. Pokud sledujete pozorně, jistě již víte, že s takovými volitelnými výdaji se dostáváme do mínusu, tedy naše příjmy jsou menší než souhrn všech výdajů, konkrétně -200 Kč měsíčně a -13 500 Kč ročně. To je však nepřijatelné, proto musíme najít řešení, aby naše souhrn všech našich výdajů včetně finančního cílů byl roven souhrnu našich příjmů. Něktrerá ne příliš vhodná řešení jsme si rozebrali již výše, proto teď pojďme najít nějaké vhodnější. Prvním řešením je zcela jistě snížení našich výdajů, přičemž na prvním místě budou ty volitelné, protože jak jsme si řekli, bez těch umíme žít. Zároveň s tím však neuděláte chybu, pokud se podíváte blíže i na výdaje nutné, protože ty se samozřejmě dají snížit také, podívejte se např. na rady a tipy na našem webu a neplaťte zbytečně.
My zvolíme to nejjednodušší řešení a omezíme volitelné výdaje, a sice 200 za restaurace a bary měsíčně, čímž máme vyřešený provozní rozpočet, a zároveň upravíme naše výdaje na výlety a dovolenou, konkrétně ubereme 11 100 Kč. Tím se dostaneme do stavu, kdy jsou naše veškeré výdaje rovny našim příjmům. Sice možná budete namítat, že dovolená je potřeba, tak jak jí můžeme takhle snadno škrtnout. Inu, protože musím. S důležitostí dovolené samozřejmě souhlasím, ale jak je vidět, nemáme moc na vybranou. Navíc, tohle řešení může být pouze dočasné, např. než se nám podaří snížit naše nutné výdaje či zvýšit příjmy. Do té doby si bohužel budeme muset vystačit s dovolenou např. na procházkách v přírodě. Dívejme se tedy na svět rochu pozitivněji, alespoň teď máme pořádnou motivaci si na dovolenou ušetřit.
Hotovo
Gratuluji! Máme hotvo! Všechny sekce rozpočtu máme sepsané, zbývá poslední krok, a sice finalizace rozpočtu. Sepsali jsme si všechny naše příjmy, nutné výdaje, stanovili finanční cíle a vypsali jsme výdaje volitelné, které jsme následně korigovali tak, aby nám rozpočet vyšel. Pojďme se tedy na náš celý rozpočet podívat.
Všechno sedí, každá koruna má svůj účel, takže první pravidlo splněno. Úpravu rozpočtu jsme si vyzkoušeli u volitelných výdajů, takže měnit rozpočet dle situace také umíme. Také nejprve šetříme, až pak utrácíme, takže všechny základní pravidla tvorby jsme dodrželi. Teď nezbývá nic jiného, než rozpočet vyzkoušet v praxi, věřte, že Vám změní život.
Nezapomeň na kontrolu
Rozpočet máme, uvedli jsme do praxe, na své finance rázem pohlížíme z trochu jiného, doufejme lepšího úhlu. Nesmíme ale zapomínat na pravidelnou kontrolu jeho dodržování. Pokud pouze uděláte rozpočet a bude Vám ležet v šuplíku, je to zřejmě pořád leší, než nic, protože Vám snad někde vzadu v hlavě pracuje, nicméně pokud to opravdu myslíte vážně, rozpočet bude od teď nedílnou součástí Vašeho života. A protože je Vaším dílem, byla by škoda ho nedodržovat. Snažte se tedy o důslednou kontrolu plnění Vašeho rozpočtu a nepolevujte, buďte na sebe chvíli tvrdí, uvidíte, že se to vyplatí. Děláte to toiž hlavně pro sebe, nikoho jiného.
